Historický vývoj zámku

Přibližně pět kilometrů jižně od Benešova se rozkládá městečko Bystřice. Necelý kilometr východně od něho pak leží v severní části údolí Líšeňského potoka ves Líšno.
Hrad Líšno založil asi v roce 1367 Beneš z Dubé. Jeho syn, Václav z Dubé, zpočátku vystupoval proti husitům, proto byl hrad v roce 1420 obléhán husitským vojskem.
Když husité po dosaženém příměří odtáhli, držel rod pánů z Dubé hrad až do roku 1443. Poté vlastnil toto sídlo Jan Sádlo ze Smilkova mladší.

V polovině 15. století získal hrad Zdeněk Konopišťský ze Šternberka († 1476), stoupenec Jiřího z Poděbrad. Zdeněk pomáhal Jiřímu proti Strakonické jednotě a roku 1450 dobyl se svými vojsky hrad Kostelec (dnes Zbořený Kostelec). Zdeněk ale v roce 1465 krále Jiřího zradil. Proto v roce 1467 královské vojsko oblehlo všechny Zdeňkovy hrady – Líšno, Konopiště a Český Šternberk.
Hrad Líšno byl dobyt a stal se královským majetkem. Jiří z Poděbrad poté ustanovil novým pánem jednoho ze svých synů, Hynka z Münsterberka. V roce 1478 nový panovník Vladislav Jagellonský předal hrad do vlastnictví Petrovi II. Holickému ze Šternberka († 1514). Ten začal s opravami hradu ve stylu pozdní gotiky a nechal vylepšit také jeho opevnění a celkovou obranyschopnost.
Po jeho smrti v roce 1514 úpravy dokončil až jeho syn Jan. Po polovině 16. století došlo i k renesančním úpravám hradu Otakarem, tedy vnukem Petra II. Holického ze Šternberka.
Po roce 1589 pak převzala panství Dorota, dcera Otakara ze Šternberka, a hrad byl tak stále v držení rodu Šternberků. Když Dorota roku 1633 zemřela, majetek zdědily její děti z předchozích manželství, dva synové a dvě dcery. Jedna z dcer, Anna Albertina, se se svými sourozenci o tento majetek začala soudit. Soudní spor vyhrála a tak Líšno získala do vlastnictví ona a její dcera
z prvního manželství Dorota z Illova.

Za třicetileté války hrad velmi zpustl. Při dělení panství v roce 1667 hrad získal syn Anny Albertiny z třetího manželství, Petr Vilém z Říčan. Jeho syn Karel Šebestián ale Líšno roku 1712 prodal
své švagrové Marii Renatě ze Satzenhofenu, která jej posléze roku 1744 prodala Lucii z Kokořova. Ta hrad a přilehlá panství vlastnila necelých 40 let a roku 1781 ho prodala
klášteru servitů v Praze u sv. Michala. V roce 1785 byl tento náboženský řád zrušen reformami císaře Josefa II. a hrad připadl do vlastnictví náboženskému fondu.
Poté se na panství vystřídali další dva majitelé a následně ho roku 1803 koupil rod Pourtales.

Hrad ale postupně chátral, až do roku 1872, kdy ho koupil pražský průmyslník Vincenc Josef František Daněk Edler von Esse. Ten ho v letech 1873–1884 nechal od základů přestavět na přepychový zámek v romantickém stylu a kolem něho vybudovat anglický park. Jeho vnuk Oskar Daněk Edler von Esse za 2. světové války neodmítnul přijetí německého občanství a vinou toho po válce přišel na základě Benešových dekretů o veškerý majetek a zámek přešel do vlastnictví státu.

Již v roce 1945 zde byla zřízena ústřední škola Československého červeného kříže. ČSČK (později Český červený kříž) provozoval zámek do roku 2000, kdy pro špatný stav byl uzavřen a od roku 2011 nabízen k prodeji. Jediný zámecký park zůstal volně přístupný. Od roku 2015 je zámek i park v soukromém vlastnictví a probíhá zde rozsáhlá rekonstrukce.
Společnost prostory zámku a parku nabízí k pronájmu na firemní večírky, oslavy, svatby nebo filmové natáčení.

Roku 2026 se také reprezentační prostory otevřely široké veřejnosti a probíhají v nich komentované prohlídky s průvodcem.